Památky

Kostel

Kostel Božského srdce Páně (nyní se častěji užívá „Nejsvětějšího srdce Ježíšova“) dal vystavět ve svém rodišti roku 1908 novoříšský opat Josef Karásek na místě kaple sv. Barbory podle plánů zhotovených pražskou technikou. Vysvětil ho 27. září 1908 brněnský biskup hrabě Pavel Huyn. Do oltářů byly dány ostatky mučerníků Amantia, Victoriae, Fausta a Fakunda a popel z kostí sv. (tehdy blahoslaveného) Jana Sarkandra a Klementa Hofbauera.

Novogotické oltáře v kostele mají mozaiková retabula z pražské dílny chrámového umění Viktora Foerstera, bratra skladatele J. B. Foerstera. Na hlavním oltáři je mozaika Božské srdce Páně, na evangelní (levé) straně oltář sv. Barbory a na epištolní (pravé) straně oltář Neposkvrněného srdce P. Marie. Z desek a sloupků menz těchto oltářů byl upraven oltář pro bohoslužbu dle intencí II. vatikánského koncilu „čelem k lidu“.

Čtyři zvony, Josef, Marie, Jan a Kristýna (180 kg), dodala roku 1908 pražská firma Arnošt Diepold ze Starého Města Pražského. Umíráček (váha 17 kg) je z roku 1758 a ulil ho F. J. Scheichl ve Znojmě. Zvony Josef, Marie a Jan byli zabaveny v průběhu první světové války. Zvon Křest Páně (435 kg) byl zakoupen 1933 od brněnské firmy R. Manoušek.
Okno, osvětlující schodiště na kruchtu, bylo proraženo roku 1927.

Varhany s jedním manuálem a 7 rejstříky pocházejí z roku 1928. Jsou dílem pražského varhanáře Václava Petra (opus 179) a stály 4200 K. Křížovou cestu z roku 1918 od pražské firmy Bohumil Mudroch darovala rodina Švarcova. Plastiky sv. Anny a sv. Antonína byly zakoupeny roku 1919 od brněnské firmy Josef Prosecký. Kazatelnu a reliéfy na ní dělal Jan Zejda z Třebíče. Po úpravě „čelem k lidu“ byla kazatelna snesena a reliéfy umístěny v sakristii. Menzy od postranních oltářů byly použity pro zřízení menzy čelem k lidu podle nové liturgie.

Původně stála na místě kostela kaple sv. Barbory z roku 1781, postavená za rychtáře Jana Mezného a obecních starších Vavřince Klepáčka a Matěje Nováka z č. 19. Ta však byla od roku 1864 pro puklou klenbu nepřístupná. Proto byla v roce 1865 zbořena. Kvalitní zdivo odolávalo, až nakonec došlo pro nekázeň pracovníků k úrazu.

Podle plánů Jana Krištofa z Nové Říše postavil roku 1866 novou kapli tesař Antonín Kacetl z Rozseče. Vnitřní úprava byla dokončena až roku 1867. Oltáře, lavice a kněžské stolice dělal truhlář Černý z Budče za 110 zlatých. Vysvěcena byla slavnostně novoříšským opatem Arnoštem Šírkem za účasti všech klášterních kněží včetně novice. Celkově si stavba vyžádala náklady 1700 zlatých. Vápenný kámen byl vzat z lomu šašovického velkostatku „U Maškových“ poblíž Kyprova mlýna na pravém břehu Želetavky.

Na stavbu přispívali i Rozsečtí: půlláníci 10 zl., čtvrtláníci 5 zl., domkáři 3 zl., podruzi 1,5 zl, k částce byl připočten i nájem z obecních pořadních luk, mimo to přispěla obec ještě 86 zl. 10 krejcarů z obecní kasy. Z kontribučního fondu z Vystrčenovic bylo půjčeno 500 zl.

Roku 1868 byla pořízena korouhev za 6 zl. 98 krejcarů. Roku 1875 obdržela kaple od bratrstva Nejsvětější Svátosti Oltářní pěknou kasuli, která byla v  majetku pozdějšího kostela ještě v roce 1928.

Poslední mši v kapli sloužil Jan Baptista Janoušek 7. července 1907. Pak byla kaple zbourána a bylo započato se stavbou kostela. Jeho základy byly založeny až na kamenitém podloží, takže směrem k návesnímu rybníku (dnes hřiště) byly hluboké 6 m. Stavbu kostela provedl Jan Kosík z Telče.

Fara

Jako fara byla vykoupena r. 1906 od Martina Fašiny nepříliš vzdálená selská usedlost č. 7, která byla uvnitř stavebně upravena. S pracemi započala telečská firma Jana Kosíka 28. července 1907. Fara byla osazována novoříšskými premonstráty. Jako první zde bydlel farář Jan Baptista Janoušek, po něm Petr Josef Stejskal a František Fanta, který zemřel 31. října 1971. Od osmdesátých let 20. století je pronajímána. Kněz dojíždí z novoříšského kláštera nebo ze Staré Říše. Fotografie dokládají podoby fary (na snímku vpravo, č.7) od jejího zřízení a rodného domu opata Josefa Karáska (na snímku vlevo, č.8, bývalá tvrz). Kresby prezentují neuskutečněné návrhy na dostavbu fary z roku 1913, které zabránily obě světové války, a také parcelace a hospodářská krize mezi nimi.

Fotogalerie zde

Hřbitov

Zároveň s kostelem a farou byl při silnici do Svojkovic založen hřbitov, postavený toutéž firmou, jako kostel a fara. Původní materiál - vápno, písek, kámen byl ukraden a proto musel být před stavbou sehnán materiál nový.

Na hřbitově je ústřední kříž a pomník obětem I. světové války.

Kaplička

U rozcestí na Zdeňkov a Bohuslavice je trojcípá pozdně barokní kaplička z období kolem roku 1800 s poklonou Nejsvětější Trojici, dnes s obrazem P. Marie. Při silnici do Bohuslavic, poblíž rozcestí k Otvrni je kaplička s poklonou Neposkvrněnému početí P. Marie, v níž je však nyní umístěna socha sv. Josefa.

Křížový kámen

Nedaleko obce je v polích křížový kámen z roku 1681, označující místo, kde došlo k tragické smrti desetiletého Tomáše Chalupy. Ten byl podle záznamu v kronice zachycen branami a zemřel na následky zranění. Nese nápis: NA TOMTO MISTIE / NESSTASNE ZABIT OD / KLISETE TOMAS SIN / CHALVPY Z ROZSECE / TV SOBOTV PŘED SVA / TAV MARII STAR BYL / X LET BUOH RACZ JEHO / DVSSI MILOSTIW BITI. Kámen stával původně jinde, na nynější místo byl přenesen roku 1962 při slučování polí.