Osobnosti Rozseče

Josef Karásek

( 1848 – 1908 ), kněz řádu premonstrátů, slavné sliby složil a kněžské svěcení přijal roku 1871.Od roku 1893 byl opatem novoříšského premonstrátského kláštera. V Rozseči dal postavit kostel Božského srdce Páně, první kostel tohoto zasvěcení na Moravě a patrně i v českých zemích.

Jan Novák

( 1888 – 1972 ), zemědělec, radní a starosta obce. Mimořádně se zasloužil o stavbu rozsečského kostela Božského srdce Páně. Byl za to vyznamenán papežským řádem „Pro Ecclesia et Pontifice“, založeným papežem Lvem XIII. v roce 1888. V roce 1924 založil „Pamětní knihu rodu Novákova“ na č. 20, kterou zpětně doplnil až do roku 1589.

PhDr. Prokop Novák

( 1927 – 1992 ), pedagog, psycholog, básník. Bratr Richarda, bratranec skladatele Jana z Nové Říše ). Brněnskou univerzitu, obor dějiny umění, absolvoval v roce 1950. Odmítl vstoupil do KSČ a proto byl přeložen jako učitel na Ostravsko a Karvinsko. V roce 1953 absolvoval obor psychologie – pedagogika. V letech 1959 – 1966 působil na ostravské filosofické fakultě, v roce 1966 vyhrál konkurz a nastoupil na filosofickou fakultu do Brna. Po roce 1974 pak působil ve Výzkumném ústavu pediatrickém. V roce 1988 onemocněl a o čtyři roky později zemřel. Jeho nekrolog publikoval L. Míček v univerzitním čtvrtletníku Univerzitas č. 1, rok 1993. Prokop Novák je rovněž autorem řady básní a próz jen z velmi malé části příležitostně publikovaných. Jsou to např. básnické sbírky „Vánky a pozorovánky“, „Integrující proměnné“ aj.

Richard Novák

( *1931 ), operní pěvec, bratr Prokopa, bratranec Jana Nováka z Nové Říše. Studia na Brněnské konzervatoři dokončil roku 1955. Žije v Brně. Jako zpěvák – basista, získal roku 1961druhou velkou cenu mužských hlasů v Toulouse a o rok později znovu v Holandsku. Uplatňoval se jako vynikající pěvec ve vážných i komických rolích. K pohostinským vystoupením je zván do mnoha měst české republiky i do zahraničí. Je autorem řady úspěšných skladeb jak komorních a orchestrálních, tak vokálních. Jeho rodný domek stával pod hrází někdejšího rybníka, dnes dětského hřiště, vedle čísla 41. Za celoživotní pěveckou interpretaci významných světových děl obdržel roku 2002 cenu T

Antonín Václav Slavíček

( 1895 – 1938 ), malíř, grafik a ilustrátor, rodák z Rozseče. Absolvent měšťanky v Dačicích studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole malířství a grafiku. Roku 1915 narukoval na ruskou frontu a ještě téhož roku upadl do zajetí. Vzápětí těžce onemocněl. Koncem války se však mohl věnovat kreslení a malování. Do vlasti se vrátil roku 1921 s podlomeným zdravím. Po návratu žil v hájovně u Olšan a v Olšanech. Stýkal se s Josefem Florianem a ilustroval některé knihy Dobrého díla. Nakonec se usadil v Telči. V roce 1926 podnikl několikaměsíční studijní cestu do Paříže a do severní Itálie, kde se zabýval starými mistry a byzantským uměním v okolí Raveny. Následujícího roku se chtěl vypravit do Sovětského svazu, jeho cesta však nebyla sovětskou stranou povolena. Koncem třicátých let se jeho nemoc opět zhoršila. Byl operován v Jihlavě, ale ne příliš úspěšně. Zemřel po druhé operaci ve Zlíně. V roce 1975 byla na jeho rodném domě č.3 odhalena pamětní deska. Viz i podrobnější samostatný medailon.

Petr Stejskal OPrem (1863 - 1945)

Narodil se v Božeticích v Čechách, obecnou školu navštěvoval v rodišti, v letech 1878 - 1880 studoval na nižším gymnáziu v Plzni, a pak do roku 1884 vyšší gymnázium v Jindřichově Hradci. První ročník bohosloveckého ústavu ve Štýrském Hradci studoval ve školním roce 1885 - 86, následujícího roku nastoupil jako novic do řádu premonstrátů v Nové Říši. Studium bohosloví dokončil v letech 1888 - 1891 na bohosloveckém ústavu v Brně. V roce 1891 složil rovněž slavné řádové sliby. Od dubna 1893 převzal vyučování náboženství na obecné škole v Rozseči po P. Janu Baptistovi Janouškovi OPraem. Od září roku 1908 se pak stal farářem v nově zřízené rozsečské farnosti. Dne 10. září 1928 zahájil psaní obecní kroniky, kterou vedl dvanáct roků.

Antonín Tomek

( 1963 – 2000 ), zabýval se historií Rozseče. Publikoval krátkou historii obce ve dvoustránkovém letáku „Rozsečský zpravodaj 1999“. Je autorem dvou pohlednic s rozsečskými náměty a jedné poutní pohlednice z Nepomuk.

V obci bydlela na Familkách v č. 45 rodina Zachova, z nich pocházeli dva vynikající lidoví umělci - řezbáři a malíři. Mladším z nich byl František Zach ( *1913 ). Jejich práce jsou roztroušeny po okolních obcích, většinou v soukromém majetku. Vyřezávali kříže, různé světce, ale i ptáčky, zvířata, rámy k obrazům nebo zrcadlům a garnyže. Malovali obrázky převážně s církevní tematikou, vzácněji i krajiny. Svou řezbářskou dovedností přiváděli k úžasu i profesionální sochaře a řezbáře. Vynikajícím řezbářem byl již jeho otec, který svým uměním zaujal kněze, básníka a malíře Sigismunda Boušku a stolaře a řezbáře Jana Zejdu – oba dva pobývali a pracovali v N. Říši, Zejda pak i v Rozseči. Řezbářský talent zdědil po F. Zachovi i vnuk, který se však nežije v Rozseči a touto činností se zabývá jen málo. Řezbářské umění se v rodině vyskytovalo však již v několika předchozích generacích. Josef Zach z Rozseče se přiženil kolem roku 1820 na dům č. 34 do Martínkova. Josef Zach ( 1850 – 1928 ) se vyučil ve Vídni tesařem. Oženil se v Martínkově. Pracoval v Lesonicích, Krásonicích, mimo zajímavé práce ve svém oboru, jako byl letohrádek ve tvaru hvězdy a různé ozdobné zahradní besídky vyřezával dřevěné štíty domů a různé drobné ozdoby. Jeho syn Josef ( * 1876 ) byl rovněž zručným tesařem, ale také vyhledávaným klarinetistou.

Antonín Václav Slavíček

Narodil se 2. ledna 1895 v Rozseči v rodině chalupníka. Do školy chodil do Nové Říše, měšťanku absolvoval v Dačicích na pražské Umělecko-průmyslové škole studoval malířství a grafiku. Jeho studia přerušila I. světová válka. Narukoval roku 1915 na ruskou frontu a ještě téhož roku padl do zajetí. Zde těžce onemocněl. Přesto však studoval byzantské malířství, ale také sám maloval a měl i možnost provést nástěnné a nástropní malby. Domů se vrátil s podlomeným zdravím s našimi legionáři až roku 1921.

Stal se členem Výtvarného odboru Umělecké besedy (=V.O.U.B), jejíž vynikající časopis „Život“ přinášel reprodukce jeho prací.

Bydlel nejprve v hájovně u Olšan a později přímo v Olšanech. Navštěvoval ve Staré Říši Josefa Floriana a v letech 1922 – 1924 ilustroval některé knihy jeho edice Dobré dílo. Později se usadil v Telči. Zde provedl v roce 1924 na stěně sokolovny sgrafito o rozměrech 5x8 metrů na téma Blaník.

V roce 1926 podnikl několika měsíční studijní cesty do Paříže a do severní Itálie, kde studoval především staré mistry, zejména byzantské umění v okolí Raveny. Některé práce z těchto cest byly uveřejněny v časopisech, např. v Západomoravské kuturní revui. Cesta do Sovětského svazu, kam se chystal v roce 1927 mu nebyla sovětskou stranou povolena.

V roce 1938 znovu onemocněl a byl operován v Jihlavě. Po krátké úlevě se jeho zdravotní stav zhoršil. Zemřel ve Zlíně po druhé operací 27. října 1938.

Antonín Václav Slavíček patří sice k málo známým, ale přesto nejlepším naším výtvarníkům. Ilustroval řadu knih již zmíněného Dobrého díla a především pražského nakladatelství Družstevní Práce, ale i jednotlivé knihy menších nakladatelství. Navrhoval také obaly pro některé telčské potravinářské provozovny. Řada těchto knih patří ke sběratelsky vyhledávaným bibliofiliím.

Nejvýznamnější kulturní událostem v Rozseči, tedy malířově rodné obci, bylo odhalení pamětní desky 29. června 1975. Událost byla provázena výstavou díla A. V. Slavíčka a sjezdem rodáků. Bylo vystaveno na 50 obrazů. Některé z nich zapůjčila paní Slavíčková, která se zúčastnila odhalení desky. Výstavu zhlédlo asi 500 návštěvníků. Nejvíce se o oslavu zasloužili rozsečský rodák a dačický učitel Josef Zadražil, učitel Zdeněk Vojta z Telče a Lubomír Vaníček z Dačic. Pěvecký soubor z rodáků a přátel obce nacvičil tři sbory, které měly u obecenstva velký úspěch. Účinkoval v nich i sólista opery brněnského Janáčkova divadla a rozsečský rodák Richard Novák.

Výstavy:

Účast na výstavách:

• 1921 s výtvarným odborem Umělecké besedy v Praze, Topičův salon. 922 Krasoumná jednota Praha.
• 1923 Členská jubilejní výstava Obecní dům Praha.
• 1927 Vánoční výstava v síni Umělecké besedy v Praze, členská výstava v Bratislavě.
• 1928 Členský výstava v Plzni.
• 1930 Grafika a kresby v Alšově síni Umělecké besedy.
• 1931 Členský výstava v Obecním domě v Praze.
• 1933 Jubilejní výstava Umělecké besedy
• 1933 – 1938 výroční výstavy Sdružení výtvarníků v Praze.

Samostatné výstavy:

• 1929 Los Angeles, udělen čestný diplom.
• 1932 Telč, u příležitosti sjezdu abiturientů.
• 1935 Třebíč, Jihlava
• 1936 Krásná jizba Družstevní Práce v Praze, S. V. Aleš v Obecním domě v Praze, Zlínský salon, s KVU Aleš v Brně a Prostějově.
• 1937 Zlínský salon
• 1939 Třešť, Velké Meziříčí, Jaroměř
• 1939 posmrtná výstava KVU Aleš v Brně.
• 1954 Jihlava, Galerie Vysočiny.
• 1959 Jihlava, Galerie Vysočiny.
• 1975 Rozseč

Je zastoupen ve sbírkách následujících institucí: Ministerstvo školství a kultury, Krajská galerie v Jihlavě, Moravská galerie v Brně, Národní knihovna v Praze, Muzeum Otokara Březiny Jaroměřice nad Rokytnou, Muzeum a galerie Dačice, obec Rozseč u Třešti

Články o díle A. V. Slavíčka

Panorama, Kulturní zpravodaj Družstevní Panorama ročník IV. číslo 3. Fr. Mokrý: Malíř a grafik A. Slavíček. Fr.Plachý: A. Slavíček Mladší.

Bibliofil II. Roku 1924 číslo 1 Arno Sáňka. Bibliofil XVII. R. Josef Zamazal: Kreslíř A Slavíček, Skupina mor. knihomolů v Uherském Hradišti. Ks.: Besídka A. V. Slavíček Národní týdeník II, 22. 12. 1934. Západomoravská kulturní revue I, srpen 1936 č. 5-6, s 37-39 Pavel Sula: Na besedě u výtvarníka. Lidová demokracie, nedotovaný výstřižek (vc) = Vojtěch Cvek: Televize oživí odkaz umělce.

Články pro výstavní katalogy: R. Jindřich k posmrtné výstavě A. V. Slavíčka ve Sdružení výtvarníků 1939. Čeněk Vořech k výstavě v Alšově síni Umělecké besedy v Praze 1959.

Jeho výstavu v Krásné jizbě velmi příznivě recenzoval Karel Hrabě, Jiří Havlíček, Josef Čapek, MUDr. František Kubica.

Na úplném soupisu prací V.Slavíčka pracuje Lubomír Vaníček a odhaduje počet 1800 až 2000 kreseb, temper, olejů, kolorovaných kreseb, akvarelů, studií a dřevorytů.

Knižní ilustrace

Ke knihám „Dobrého Díla “ ve Staré Říši roku 1920 až 1924. Dřevorytové ilustrace k „Apokryfům “ Alexeje Remizova, Synge „Jezdci na moři “, Lang „Panna Orleánská “ Staroislandská báseň „Lilie “.

Dřevoryty pro Loubalovu „Malou kroniku národa československého “ vydanou Volnou myšlenkou. Dřevoryty k „Ohlasům písní českých a ruských “ a k „Poesii roku “ ve 12 výtiscích.

Do dřeva ryté exlibris a novoročenky: Soubor knižních značek 1921, Čs. spolek sběratelů a přátel ex libris. R. Rytíř „Vademecum. “ Družstevní Práce: pohlednice na dětské motivy, Ročenku na rok 1927 Antonio Baldini „Michelaccio “, Veresajev „Na slepé koleji “,Serafinovič „Železný potok “, Romanov „Rus “, Jaromír Hořejší „Cigo admirál “, Almanach Družstevní Práce (Frontispis)

Melantrich: L. N. Tolstoj „Vzkříšení “ 1930, K Hrabě: Kytka na hrob V. J. Průši. Pro svého syna namaloval “ Jirkova knížka Obrázky.

Výtvarná práce na knihách: Sulův sborník „Děti dětem “ Družstevní kalendář západní Moravy 1938. Posledním dílem jsou perokresby ke knize R. J. Vonky „Od hroudy k chlebu “ 1939, vydává knihovna Nové obzory . Kniha 33.

Exlibris

1. J.F.D.D. (Josef Florian – Dobré Dílo), d. 132:85. Filosof nad knihou - 1920
2. Deml Jakub, d. 123:90. Kvetoucí výhonek v dekorativním orámování - 1927
3. Dvořák Jos., 4b. d. 82:53. Rozséva - 1933
4. Havelkovi, Frant. a Alba, d. 90:52. Muž a žena, stín a světlo - 1930
5. Hladkého, Jos. (Kniha), d. 115:80. Žena s ptáčkem - 1920
6. Hladký, Jos., d. 124:89. Otevřena kniha v bohaté dekoraci - 1927
7. Hraběte, Kar. (Jsem kniha), d. 51:77. Rodina u stolu s vázou - 1929
8. Hrabětových, K. a A. (Jsem kniha), d. 53:83. Rodina u stolu s lampou - 1928
9. Jaluška, Jan,d. 98:75. Dívka s květy a plody -1925
10. Knor, Jan, d. 128:82. Poutník s paletou - 1921
11. Loužil, Jan, dvoubar. d. 94:65. Ptačí rodina - 1932-1933
12. Malá, Hana, d. 126:85. Srdce a květy v dekoraci - 1921
13. Michna, Jan, d. 134:88. Genius s lyrou - 1921
14. Polák, F. X., zk. 102:51. Kniha, nad ní zářící světlo v lomených obloucích - 1938
15. Polák, F. X., zk. 75:50. Světelný zdroj s textem mezi paprsky - 1938
16. Polák, F. X., zk. 98:50. Světelný zdroj, text pole - 1938
17. Rudl, Vács., d. 121:85. Dívka s květem a ptáčkem - 1921
18. Slavíček, Ant., d. 102:84. žena s lyrou - 1927
19. Slavíček, Ant., d. 140:86. Kráčející dívka - 1921
20. Šilová, Mála., d. 130:88. Kytice ve váze - 1921
21. Vrána, Lud., d. 127.84 Lebka před otevřenou knihou - 1921
22. Bez jména majitele), d. 55:40. Váza před zrcadlem - 1930
23. Univerzální), zk. 82:84. Poutník a dívka u pramene (pro Družstevní práci) - 1932

Soubor exlibris

Soubor knižních značek Antonína Slavíčka. Ročenka exlibris 1921. Vydal v původním přebalu Spolek sběratelů a přátel exlibris v Praze jako členskou prémii na rok 1921 (10 dřevorytů). Jsou v něm zahrnuta čísla 01, 02, 06, 10, 12, 13, 17, 19, 20, 21 z předchozího soupisu.

Novoročenky

1. 1922 Mnoho štěstí přeje Josef Hladký. D. 98:78. Váza s kyticí v dekoraci.
2. P. F. 1930 Pavel a Marta Vodehnalovi. Dvoubar. d. 107:82 Kytka květů a plodů na stole.
3. Novoročenka 1936. Zátiší knihy srdce i ducha. Zk s autot., dvoubar. 138:89. Tanečnice. (pohlednice.)
4. Radostné svátky, 2 b. zk. 135:90. Koledníci u jesliček. (pohlednice.)

Jiná užitková grafika

Pozvánka Skupiny členů Družstevní práce v Hradci Králové k zahájení první výstavy knih čtyřbar, d. 107:80 (Čtenář.) Dvojlist, text sázen 1929
Pozvánka Krásné jízby DB v Praze k zahájení výstavy kreseb autorových, zk. 106:85, Autoportrét. text sázen 1936
Ä. V. Slavíček: Jarní pozdrav DP. 10 pohlednic. – Na obalu souboru kresba zk. 87:65
(Tři vlaštovky) a sazený titul. („Česká galerie“, XI.) 1934
Obal na krabici žitné kávy „Klas v Telči, 3 b. zk. 170:162 a 45:97. Stylizovaná kresba náměstí v Telči, kreslený text. (Natištěno, avšak nepoužito, ježto od výroby kávy bylo upuštěno) 1929
V prosinci 1942 sestavil J. Žižka výše uvedený soupis exlibris, novoročenek a drobných užitkových grafik.

Dodatek:

Poesie roku. Soubor osmi grafických listů, selské práce v ročních obdobích. Vydáno v nákladu 100 kusů pro Společnost 100 přátel grafiky v Praze - Vinohradech. (Obec vlastní soubor č. 61)

Fotogalerie A. V. Slavíček zde.